Bylo nebylo, stručná historie mého bláznovství
Už to budou asi dva roky, co jsem začala běhat. Od touhy být co nejhubenější, přes soutěživost a jediný školní přespolák až k trénování na půlmaraton. Jak? To se ptám i já sebe, jak jsem u toho skončila.
Začneme ale hezky od začátku..
Už to budou asi dva roky, co jsem začala běhat. Od touhy být co nejhubenější, přes soutěživost a jediný školní přespolák až k trénování na půlmaraton. Jak? To se ptám i já sebe, jak jsem u toho skončila.
Začneme ale hezky od začátku..
Byla jsem v deváté třídě a chtěla být co nejhubenější. Všudy známá nejlepší metoda hubnutí je běh, aspoň tak to na mě všude křičelo. Začala jsem, běhala třeba 3x do měsíce, hlavně když jsem snědla něco nezdravého, čokoládu a jiné ̶d̶o̶b̶r̶o̶t̶y̶ ďábelské hříšnosti! Takhle to pokračovala dokud jsem svůj problém s jídlem nevyřešila.
Asi o měsíc později jsem se ale s Kačí (kamarádka, bude se tu asi objevovat častěji) rozhodla běžet svůj první "závod" (Olympijský běh), tedy že poběžíme, pokecáme a budeme mít tričko (to je to hlavní přece). Při ohlédnutí zpátky byl ten čas pěkná mizérie, i moje kondička, protože jsem musela zastavovat a to ta trasa měla asi necelé 4 kilometry..Začneme ale hezky od začátku..
Byla jsem v deváté třídě a chtěla být co nejhubenější. Všudy známá nejlepší metoda hubnutí je běh, aspoň tak to na mě všude křičelo. Začala jsem, běhala třeba 3x do měsíce, hlavně když jsem snědla něco nezdravého, čokoládu a jiné ̶d̶o̶b̶r̶o̶t̶y̶ ďábelské hříšnosti! Takhle to pokračovala dokud jsem svůj problém s jídlem nevyřešila.
 |
| Ale vypadám šťastně, ne? (číslo 101 a vedle mě má spřízněná duše ♥) |
Na konci toho samého roku jsem si řekla, že znovu začnu. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu a začínala si uvědomovat, že běh je pro mě formou uvolnění. Dlouho mi to ale nevydrželo, protože jsem z neustálého střídání počasí onemocněla a táhlo se to se mnou až do února. V březnu a dubnu jsem se do toho teda pořádně opřela, jelikož mě čekal můj první Night Run, který jsem nakonec běžela po týdnu stráveném ve Francii pojídáním koláčů. Ale čas? Osobák! Pro mě neskutečný zážitek ♥
V květnu jsem se poté poprvé účastnila odnože legendárního barevného běhu, a to bylo Run in Colors. Parádní zážitek, až na ty zelený nohy, co mi zůstaly tak ještě dva týdny.
A byl tu červen, dovolená a moje (ne)přípravy na další Olympijský běh. Na dovolené jsem jedla, co jsem mohla a přijela domů absolutně nepřipravená, ale natěšená jak nikdy. Celou dobu jsem se držela v závěsu za jednou slečnou z Instagramu, protože už nějakou dobu stalkuju její příspěvky a tiše závidím... a nakonec? Takovýhle čas bych sama rozhodně nezaběhla!
 |
| Zmíněná slečna v modrém, klíště jsem byla už od začátku. |
A co na konec? Nikdo nezačínal na 5.30/km ( můj případ byl 6.30-7.00). Nevzdávejte se a nakopejte těm závistivcům jejich líný zadky!
0 komentářů